Červen 2011

Prosím o hlas

28. června 2011 v 21:21 | Yoshiko |  Novinky,oznamka,
Chci vás poprosit o hlásek. Jsem ve druhém kole sonp s postavou Severuse Snapea. Určitě ráda oplatím. Díky! Hlasujte tady

Co se dělo v Anglii!

27. června 2011 v 19:33 | Yoshiko |  Zajímavosti
Takže jak jsem vám slíbila, tak vám sem popíšu, co všechno jsme dělali v anglii. Zřejmě už to na svůj blog dala bella, ale já to tu stejně dám a po svém. Bude to rozděleno na dny. A je toho hoooooooooooooooooooodněXD

1 den-18.6=Tento den jsme ve dvanáct odjížděli směr vrancie a čekala nás děsná noc. A můsím říct, že byla fakt děsná, protože jsem se skoro vůbec nevyspala. Když vás bolí kostrč tak to de těžko. Díky bohu za přestávky.
2 den-19.6=Brzo ráno jsme přijeli do Francie, kde jsme u Eiffelovy věže vystoupily s busu. Od té doby nás čekala mukaXD. Byli jsme se podívat na vojenskou akademii, starou invalidovnu pro zraněné vojáky, na Eiffelovce a od ní pak na stanoviště u seiny, kde na nás čekala loď na které jsme se projeli po seině. Jenže od věže až ke stanovišti to bylo snad kilometry. Nakonec jsme se byli podívat na katedrálo Noter-dame, kde se i natáčel Zvoník od Matky boží.K věčeru jsme pak nastoupili zase do busu a jeli směr hotel Formule jedna, kde jsme přespali.
3 den-20.6=Tento den jsem musela stávat už o půl šesté, protože snídaně byly na 6:10 a o půl sedmé se už vyjíždělo. Do anglie jsme se dostali eurotunelem, kde mi kvalitně zaléhaly uši. Naše první zastávka bylo město Bath. Zde jsme se koukli na římské lázně, Opatstí bath. Pak jsme lezli k vůli jednomu trávníku až někde na kopec, čím mě náš průvodce dokonale naštval. Nakonec jsme měli skoro dně hodiny rozchod, jenže nám po chvíli začalo pršet takže z roschodu bylo velké kulové. S Bellou a ještě jedním klukem jsme skončili v kavárně. Pak jsme jeli konečně k rodinám.
Byla jsem hodně nervozní, ale nakonec se ukázalo, že jsem neměla proč. byli jsme u nějaké Judith Martin, které jsem v poho rozuměla.
4.den-21.6-už jsem říkala, že nesnáším brzké stávání? Snídaně byla super. Dnes bylo na plánu prohlídka hradu Caerphilly-Rozsáhlý vodní komplex. Jako bylo to pěkné, ale žít bych zde nechtělo, taky nám začalo trochu pršet.
Odpoledne jsem jeli na poloostrov Gower-přírodní rezervace s nádhernými křídovými útesy. Zde jsme se procházeli v zátoce Rhossili Bay-což je 3 míle dlouhá pláž, dice jme ji neprosšli celou, ale i tak to byl nádherný zážitek. Dovezla jsem si i pár mušlí.
5 den-22.6.=dopoledne jsme naštívili Muzeum Welského života pod širým nebem. o tomhle moc nevím, protože jsem to neprosšla celé. Užli jsme tak kilometr a skončili jsme na lavičce. Odpoledene jsme pak naštívili město Cardiff-zde jsme byli na radnici, kde je obraz princezny Diany a hrad. Pak bylo zase rozchod.
6.den-23.6=Loučení s rodinou a odjezd do londýna. Zde jsme prošli Houses of parlament,Big ben, Wesminster abbey,Downing street(to jsme viděli jen přez mříže),Trafalgar street,Buckinham palace, projeli jsme se i na obřím kole-London eye. A večer konečně zpátky domů. jeli jsme trajektem což byla hrůza, ale dobře se tam spaloXD.
7 den-24.6=Konečně doma!
Obědy od rodin jsme dostávali docela malé a nejvíc mě dostaly brambůrky, které jsme dostali, první byli sýrové, ty se ještě daly, ale když jsem pak dostala ostové nebo cibulévé, tak jsem omdlévala. Výlet jsem si užila a určitě si tam někdy zajeďte. Když budete mít možnost.

Jsem zpátky!!!!!

26. června 2011 v 14:26 | Yoshiko
Ahojky lidi! Jak se máte? Já už dobřeXD. Jak vidíte, tak jsem se v pořádku vrátila domů a napitevním stole neskončila. Strašně jsem se těšila. Všude dobře doma nejlíp.
Jinak popis co jsem dělala celý týden v anglii už je skoro hotový, ale dám ho až zítra i s fotečkama.
Tak já zase běžím. Všechno se dovíte zítraXD

Yoshiko vám odjíží a neví jestli se vrátí!

16. června 2011 v 18:19 | Yoshiko |  Já-moje kecy atd.
Tak jo měla bych vám oznámit jednu důležitou věc.
V sobotu odjíždím do anglie a vratím se až v pátek. V sobotu má strýc narozky, takže zase nic.
Pokud bude nějaké třídení, tak si mě prosímvás zapište! Já se vrátímů
Chtěla jsem přidat dvě kapitoly, ale nějak jsem se nedostala na pc a teď jsem tu jen s milosti.
Doufám, že se výlet vydaří a já neskončím někde na pitevním stole v anglii.
Držte mi palečky. pak tu udělám velkou aktulku, tak se může stát, že přidám tři kapitoly v jeden týden. A gomene, že neobívám, určitě vám to včem vynahradím.
Až přijedu tak vám sem dám fotečky. užijte si předposlední týden školy.

Konečně diplomky!

14. června 2011 v 17:37 | yoshiko |  SB a vše kolem něj
Tak konečně sem dávám ty diplomky . je to od Susan a pro ni odemě.
Už tu mohly být dávno, ale blog mi pořád blbne tak mi to nešlo přidat. Ale dnaska to vypadá nadějně.
Doufám, že se bude líbit.


5 kapitola

8. června 2011 v 16:50 | Yoshiko |  Nová naděje
Tak tady máte další kapitolu. Rozhodla jsem se, že ji dám už teď. Alespoň udělám někomu radost.
Tato kapitola je extrémně dlouhá. Má přes tři stránky ve wordu. Další kapitola bude proto kratší,
Prosím komentůjte, ať vím, jestli to vůbec někdo čte.
Věnuji tuto kapitoli mému Sb Belle, která se mě furt ptá kdy bude další kapitola.
Taky mě omluvte, kdyby jste tam našli chyby.

Už jsem říkal, že nenávidím přemísťování? Ne? tak to říkám teĎ. Byl to ještě horší pocit než u normálního přemísťování. Cítil jsem se jak mrtvola po nájezdu slonů.
Vážně jsem každou chvíli čekal, kdy mi srdce vyskočí z hrudi. Bilo jak splašené a já se mu ani nedivím. Když jsme se konečně objevili na správném místě, úlevou jsem si oddychl. Po očku jsem sledoval Michaela, který se na mě vševědoucně šklebil. Jako by věděl, čím si procházím. Ani jsem si neuvědomil, že je moje tělo v předloklnu. Pomalu jsem se narovnával, ale neuniklo mi bolestné heknutí. Michaelův úšklebek se ještě rozšířil. Se divím, že to de.
,,Je ti dobře?" Zeptal se mě. Fakt blbá otázka.
,,Vypadám na to?" Odteď nenávidím škleby. Michael vyčaroval židličku a já si na ni spokojeně sedl.
,,Vím jak ti je. Já si tím musel projít taky. Ale pokud to budeš cvičit, po nějakém čase ti to ani nepřijde zlé. Spíše to budeš chtít dělot co nejčastěji. A pokud už sis odpočil nak pojď, ostatní už na tebe čekají"
Tak to jsem na ně teda zvědavý. Kdo na mě může čekat? S povzdechem jsem vztal s té krásně mekkké židle a rozešel se pomalu za svým dědou. Někdo kdo by neznal naši historii, by si myslel, že jsme sourizenci.
Taky zůstanu takhle mladý? Ani jsem to nezaregistroval, ale najednou jsme se objevili ve velikánské místnosti. Vypadalo to tady jako v příjmacím sále na nějakém hradě.
,,My jsme na hradě Harry" Ozvalo se mi odpovědi. Grrr zase mi čte myšlenky.
,,Nečti mi laskavě myšlenky. jsi jak Snape. Doufám, že mě naučíte nitroobranu. Nechci, aby mi každý lezl do hlavy." Jo nitroobrana je dobrý nápad.
,,Jistě. Vše tě naučíme, ale to ze tozvíš až později."
Přikývl jsem a vrátiil se ke zkoumání sálu. Sál nebyl moc vyzdoben. Dalo by se říct, že tam skoro nic nebylo. Jen velký dobový stůl, tak pro 50 lidí a úplně ve předu byl posazen mohutný a velký trůn. Ani jsem se neptal kdo tam sedává. Bylo mi to jasné. Vedle trůnu pak byla menší židle, ale ne o moc větší. Tam jsem si nebyl moc jistý. Pak se zeptám.
Michael najednou zastavil a já do něj málem narazil. Už jsem měl na jazyko slova co se děje, když jsem si toho všiml. Sáli jsme nazačátku uličky, která byla uděláná s lidí.
Moc jich nebylo. Všichni se najednou poklonili a já na ně šokovaně čuměl.
Michael se zase pohnul a já sním. Šel jsem tou uličkou jak omámený. Ty tváře jsem neznal. No jasně že jsem je neznal, nikdy jsem je neviděl. Když jsme šli kolem posledních dvou lidí, pohled se mi zastavil na vysokém mladíkovi. Mohlo mu být tak kolem dvaceti-dvaceti pěti, ale pokud upíří nestárnou takto nejde poznat. Co mě ale udivilo, byly jeho oči, vlasy a tvář. Vlasy měl krátce střižené a barvu měly jako oheň. Oči byly stejně zelené jako ty moje. A tvář? Myslel jsem že vidím mámu v mužském provedéni. Zatřepal jsem hlavou. Blbost. Ani jsem si nevšiml, že jsem se zastavil, dokud se vedle mě neozval hlas patřící mému dědovi.
,,Asi si říkáš proč je podobný tvé matce, že?" Přikývl jsem. Vážně mě to zajímalo.
,,Harry, chci ti představit Damiena. Svého jediného syna a bratra tvé matky. Teda spíše dvojče."
Tohle mě totálně šokovalo, ani bych se nedivil, kdyby mi šlo vidět až do krku. Takže já mám více příbuzných? Tak když si to tak vezmu tak jsem to čekal. 6e budu mít příbuzné. Ale že bude mít matka bratra. To jsem netušil. Věděl vůbec někdo, že má mamka sourozence?
,,Ehm ahoj, Já jsem Harry Potter." Fakt inteligentní pozdrav. Lepší trapas jsem si udělat nemohl. jeho tvář neprozrazovala nic, ale po chvíli se rozjasnila a on se usmál. Měl stejný úsměv jak máma na fotkách.
,,Rád tě poznávám Harry. Jak už víš, jsem tvůj strýc. Naposledy jsem tě viděl jako malé mimino. Jsem moc rád, že jsi zpátky." Jeho hlas byl klidný a prosycený radostí.
,,A Taky bych ti chtěl představit svou rodinu. Tahle krásná žena je moje manželka Ema a ten výrostek co stojí vedle ní je můj starší syn Alex, který je stejně starý jako ty. Mám ještě jednoho, ale tomu jsou čtyry a zase někde lítá." Svůj pohled jsem přesunul na jeho rodinu.
Ema byla vysoká štíhlá, žena s laskavým obličejem. Vlasy měla blonďaté, skoro bílé. Oči byly jako rozbouřené moře. Alex byl jen o pár centimetrů větší než já. Vlasy měly stejně ohnivou barvu jako jeho otec, ale oči měl po matce. Na jeho tváři zářil úšklebek, který věštil něco nekalého. Jeho oči však prozradily, že to nebude nic hrozného.
,,Harry, se zbytkem se seznámíš později, teď tě sluhové odvedou do tvých komnat a tam si odpočineš. Navrhoval bych ti pořádný spánek, protože v nočních hodinách tě čeká malý ritulál, kde ti na jeden den odebereme tvou magii. Tu ti navrátíme o velkém úplňkovém rituálu, takže se nemusíš bát, že se staneš mudlou." Asi si musel všimnout mého vystrašeného pohledu.
Je fakt, že bych si nejraději hned teď lehnul. Jsem tak unavený z té cesty, že se divím, že jsem nezaříz už tady. Michel luskl prsty a z tajných dveří, kterých jsem si nevšiml, knám přispěchal mladý sluha.
,,Přejete si pane?" Zeptal se slušně. Až teď jsem si uvědomil, že nevím, jak mám michaelovi říkat.
,,Ano Alphonzi. Od teď se stzaneš Harryho osobním sluhou. Teď ho můžeš dovést do jeho pokojů. Harry bude bydlet v pokojích, kde bydlela má dcera." Já budu bydlet v pokojích mé mámy??? začínala se ve mě projevovat zvědavost.
,,Jistě pane."Alphonz se ukonil a otočil se ke mě.
,,Pane, prosím následujte mě."
,,Jistě, ale počkej ješz¨tě chvíli." Sakra. Jak mám hovořit se sluhy? Nikdy jsem nerozděloval lidi do vrstev. Teda kromně pár víjímek. Ale nevypadalo , že by se urazil.
,,Ehm mohu se zeptat kde mám věci?"
,,Ale jistě,máš je už ve svých pokojích." Odpověděl mi Michael. Ještě jedna otázka mi vrtala hlavou.
,,Jak ti mám před ostatními říkat?" Nebyl jsem si jistý jestli by oslovení ,,Michaeli"
nevyvolalo šokované mrmlání.
,,Klidně mi říkej Michaeli. Nikdo tady mi neříká dědo." To je dobré vědět. POmalu jsem se otočil k odchodu.
,,Tak tedy zatím naschle. Du se trochu prospat." ˇčím dál víc jsem se cítil unavený. Jakmile přijdu do pokuje lehnu na postel a světe čau.
,Jistě Harry. Klidně jdi. My tu ještě něco budeme řešit" Kurňa a zase se nic nedovím. Snad to není nic o mě. Všichni mě pozdravili a já jsem se vydal do svých pokojů. Samoozřejmě pod vedením Ala. Doufám, že mu nebude vadit to oslovení. Alphonz se mi zdá příliž dlouhé.
Ani jsem si to neuvědomil a už jsme stáli před dveřmi do mých pokojů. To jsem byl tak mimo? Nedivím se.
,,Pokud si pán už nic nebude přát, rád bych se vzdálil" Al je hodně zdvořolý. Nikdo ke mně takový nebyl. Maximálně Dobby.
,,Jistě můžeš jít" Al se uklonil a odešel.
Vešel jsem do pokoje a první co jsem uviděl, byla velký postel. Okamžitě jsem si to kní zamíříl. Pokoj si prohlédnu později. Teď se mi chce strašně spát. Tak jak jsem byl, jsem se natáhl na tu měkkou velkou postel a spokojeně zavřel oči. Chvilku jsem přemítal o dnešních událostech, ale po chvíli jsem usnul tvrdým spánkem.
********************************
Probudilo mě šramocení v pokoji. opatrně jsem otevřel oči. V pokoji svítila jedna svíčka,jinak byla všude tma.Muselo být dost pozdě. Sakra! Snad jsem nezaspal ten rituál? Vymrštil jsem se z postele. Jenže jsem byl přikrytý dekou, takžen jsem se do ní pořádně zamotal a spadl na zem. To přilákalo mého náštěvníka. zaslechl jsem kroky, které se zastavily u mé hromádky.
,,Pane, nestalo se vám nic? Nechtěl jsem vás vylekat." To hle jsem zaslech než ze mě kdosi vymotal tu deku a já mohl pořádně dýchat. Byl to Al.
,,Ne v pohodě. Nevylekal si mě. Ehm můžu se zeptat kolik je hodin?" Al se usmál a pomohl mi na postel.
,,Je čvrt na dvanáct, Rituál začne za pů hodinky. Máte dost času na oblékní." Uf to jsem si oddychl. Takže jsem nic nezmeškal. Bodla by mi sprcha. Moje druhá myšlenka.
,,Prosímtě Ale-můžu ti tak říkat?-kde je tady koupelna?" Al byl mou otázkou zřejmně šokovaný. Jinak by se netvářil jako bych byl červná karkulka.
,,Ne navadí mi to pane. Jen mě to překvapilo. Nikdo mi tak neříká. A koupel na je za těmito dveřmi. už jsem xi vám dovolil napustit vanu" Říkal mi, zatím co mě vedl do koupelny. Koupelna mě překvapila. Byla stejně velká jakio prefektská v Baradavicích. Ve velké vaně už byla napuštěna teplá lákavá voda.
,,Nechám vás o samotě, kdybyste něco potřeboval, zavolejte mě." Oznámil mi Al a odešel.
Já jsem se rychle vyslekl z těch zmuchlaných věcí a ponořil se do té telé vody. Bylo v ní krásně. Uvolnila moje napjaté svaly a odvedla moje myšlenky kdo ví kam.
Po nějaké chvíli na mě z pokoje zavolal můj sluha, že už čas vylést. Moc se mi nechtělo, ale co nadělám. Našel jsem ručník a jakmile jsem vylůezl, tak jsem si ho obmotal kolem boků. Tak jsem šel zpátky do ložnice kde už na mě čekal Al a v rokách měl nějaké oblečení.
,,Tohle si prosím oblečte. Je to oděv speciálně pro rituály." Podával mi to oblečení co měl v rukách. Vypadalo to dot draze. Osušil jsem se tedy a nasoukal na sebe ten háv.
Byl to dlouhý saténový hábit, který byl celý černý a na něm byly vyšity stříbrné ornamenty.
Pod tím jsem měl je boxerky stejného materiálo. Musím říct, že moc pohodlné nebyly. Al mi učesal vlasy a nechal je volně spuštěné kolem tváře.
,,Pane, měli byjsme jít." Přikývl jsem. Vydali jsme se tedy do sálu.
Šli jsme stejnou cestou jako předtím. Teda myslím, že stejnou. moc si toho nepamatuju. Musel jsem být hodně unavený.
Zastavilui jsme před dveřmi velkého sálu.
Al otevřel dveře a pokynul mi, že mám vejít. Vešel jsem. V sálu byla tma až na pár svíček. Moc jsem toho neviděl. Najednou mě vylekal něčí hlas.
,,Vítej Harry!"

Tailery pro Breaking dawn

6. června 2011 v 16:17 | Yoshiko |  Videa
Takže. Tady máte pár videí k Rozbřesku.
První část má přijít do kin 18.listopadu 2011 a druhá část až 16.listopadu 2012.
Toho se asi nedočkám. Podle taileru se filmaři drželi knihy, ale neviděla jsem ještě film tak nevím. Doufám, že se knihy, alespoň trochu drželi.



Sháním hlásky a pár dalších keců

6. června 2011 v 14:27 | yoshiko |  Novinky,oznamka,
Ahojte mám pár novinek
Za prvé vás chci poprosit, jestli byste mi nehlasovali tady http://fantasy-bellinblog.blog.cz/1106/1-kolo-sonp
Je to o nejlepší HP postavu a jsem tam se Severusem Snapeem. Takže mi prosím hlásněteXD
Za druhé- jsem tu jako mezizastávku, protže mám ještě Lidušku, ale jak přijdu domů, dám sem recenzi na nové anime a tailery k jednomu filmu.
Moc často tady tento týden nebudu, protože každý den něco píšem a já musím šrotit. Takže toho moc nečekejte, ale pokusím se aktualizovat, alespoň každý druhý den.
Za třetí. Diplomky pro nové SB mám skoro hotové tak prosím ještě vydršte.