Hra osudu 3

4. června 2010 v 19:16 | Ichi |  Hra osudu(Hp)


Tak tady je další kapitolka. Sama valím oči kolik jsem toho napsala. A kolik potíží bylo s touhle kapitolkou. No prostě děs. Tuhle kapitolku věnuji své kamarádce belle, která vydržela čekání na tuhla kapitolku a že má sílu vydžet moje nálady.Ale teď dost mojich keců.Přeji pěkné počtení a prosím o komentíky.


Šli už asi tak 20 minut. Harry se musel pořád dívat za sebe, kde šel Griffin. Seb se tomu jen usmál.
,,Sebe?"
,,No?"
,,Můžu se tě na něco zeptat"
,,Klidně"
,,Proč nebydlíš s rodiči, ale sám uprostřed lesa." zeptal se zvědavý harry.
,,já ale nebydlím sám. Mám Artose a Lexe, kteří mi dělají společnost. Někdy je to s nimi nevydržení. Buď se furt hádají a nebo si ze mě dělají srandu.A proč nebydlím s rodiči?? Jednoduše. Já je nepoznal.Matka mě hned po porodu odložila do siritčince. Měla me v sedmém ročníku na škole a asi si ještě chtěla užít mládí a děti mít až později. No a otec o mě ani nejspíš neví.Ale toho znám alespoň od vidění. Někdy ho vidívám na příčné ulici když si tam jdu něco koupit.Ani neznám jeho jméno a ani ho znát nechci.Že je můj otec jsem poznal podle velké podoby s ním. V sirotčinci mi řekli, že když mě našli měl jsem u sebe papír a na něm napsané jmenuje se Sebastián. Tak mi tak říkali. Se sirotčince jsem utekl asi v 5 letech. Nenáviděl jsem to tam, jiné děti mě taky nenáviděly a učitelé mě taky v lásce příliš neměli. Utekl jsem do tohoto lesa a našel zde prázdou chatku. Ubytoval jsem se tam a bydlím v ní do teď. Po pár měsích se u mě začala objevovat magie a v tom čase se objevil i Artos s Lexem. Vysvětlili mi , že jsem jeden s vyvolených a mám určitou moc. Oni mě prej mají chránit před zlem.. "odpověděl Seb.
,,Aha. A ty byses nechtěl se svým otcem setkat? Třeba by byl rád , že má syna a mohl by si u něho bydlet". Opáčil Harry.
,, Víš mě tohle napadlo, ale co když by mě ani  nechtěl. Třeba má svou rodinu a já bych byl jen nechtěné dítě. Ne mě tenhle život vyhovuje" řekl černoočko.
,, Víš říkal si, že si jeden s vyvolených. Jich je víc?? A kdo jsou??" ptal se dál harry.
,,Si nějaký zvědavý ne?? Vyvolení jsou dva. Já a ještě někdo jiný. Jeho jméno ale neznám. Artos mi jen řekl, že je mladší než já a máme spolu hodně společného jak s minulosti tak s budoucnosti. Prej ho poznám a najdu až bude pravý čas. To je vše co o tom vím" opdpovídal s trpělivostí sebastián. Chápal Harryho zvědavost. Taky býval ta zvědavý, ale to je dávno.
,,Proč si mě sledoval?? ptal se dál zelenoočko.
,,Proč?? já ani sám nevím. Připománáš mi trochu mě. Nemáš rodiče, rodinu, příbuzní tě nenávidí, ale za to máš věrné přátele, kteří tě nezradí. Víš trochu jsem ti pomáhal v prvním ročníku s Voldemortem a v druhém s baziliškem. Posílal jsem ti svou sílu, ale ostatní si zvládl sám. A když mi Lex řekl, že ti příbuzní ublížili a , že si utekl a vlezl si do tohoto lesa. Měl jsem chuť ji jít ublížit, ale ovládl jsem se a šel ti jen naproti. Nějak jsem si tě oblíbil a mám o tebe strach. Jo a než se zeptáš jak u tobě vím , tak to taky nevím, nějak jsem o tobě věděl od svého narození." odpověděl s lehkým úsměvem na rtech Seb.
,, Aha. Na co bych se tě ještě zeptal" přemýšlel Harry. Starší s mladíků se zasmál pobaveným smíchem a řekl:
,, Hlavně se mě prosím tě neptej na otázky typu ,, Měl si už někdy holku?" , ,,Kolik si jich už měl??" nebo ,, Spal si už z někým?" na tohle ti odpovídat nehodlám.
No dobře . Co si ale o mě myslíš? Mě by takové otázky ani nenapadly" řekl uraženě Harry.
,,Kdy ses narodil??"
,,4. dubna 1977 v 9 hodin ráno. Ale teď už konec otázek jsme na místě. Řekl Sebastián a usmál se harryho udivenému pohledu. Před nimi stála dvoupatrová chatka celá ze dřeva. Kolem ní rostly vzácné byliny do lektvarů. Ke krásným vyřezávaným dveřím vedl chodník s kamínků. Po stranách chodníku rostly různě barevné rostliny. Po tomto chodníku se vydali ke dveřím. Starší s chlapců je otevřel nějakým kouzlem a vešli do krásného velkého obýváku. Ten byl vymalovám do světle oranžové barvy. Na pravé straně zdni Byla velká plně vybavená knihovna. Na u zdi naproti nim byl krb a vedle něho velké okno , kterým bylo vidět ven. Uprostřed pokoje byla sedačka se dvěma křesly natočenými ke krbu.Vše bylo světle oranžové. Před sedačkou byl stůl z e světlého dřeva. Potom před krbem byla velká , huňatá , bílá kožešina která na pohled vypadala velmi jemně.
Vedle obývaku byla menší kuchyně oddělená zdí s velkým oblůoukem uprostřed. Kuchyň byla natřená na žluto a byla v ní dvě okna, u kuchyňské linky, která byla s jídelním stolem ze světlého dřeva a na pravé straně druhé okno. U vchodových dveří vedly schody do patra a do sklepa. Harry se Sebastiánem vyšli po těch schodech, které vedly do patra. V patře byla dlohá chodba obložená dřevem a se 7 dveřmi.
,, Tak Harry. V těchto dveřích" ukázal prstem na první dveře v levo " je tvůj pokoj. Vedle tvého pokoje je knihovna a v těch třetích je cvičebna, kde cvičím kouzla a odteď tam budeš cvičit i ty. Potom ty dveře na levo naproti tvého pokoje je mů pokoj. Vedle je má pracovna do které můžeš chodit i ty. Vedle pracovny je laboratoř. No a naproti nám na konci chodby je velké společná koupelna. Dolů pod obývákem je sklep do kterého raději nechoď. Pochopil si vše??" vysvětlil mu Seb.
,,Jo pochopil. Ale o té labolatoři si mi říkat nemusel, já stejně lekvary neumít tak tam chodit nebudu" namítl harry.
,,Ale budeš. Já tě ty lekvary naučím až si je oblíbíš" řekl s úšklebkem Sebastán. Hary se po tomto zatvářil dost kysele, ale nic neříkal.
,, No harry tak se jdi do svého pokoje zabydlet a já jdu zatím udělat jídlo. Docela mám hlad a ty určitě taky" oznámil černoočko a šel do kuchyně udělat něco na zub. Harry mezirím vešel do svého pokoje a překvapením otevřel ústa. Jeho nnový pokoj byl o dost větší než ten u Dursleyových. Byl laděn do modra.. naproti němu u okna byla velká postel s modrým saténovým povlečením. Vedle ní byl malí noční stolek. Na levé straně u zdi byla velká skžíň a vedle ní větší zrvatlo než byl on sám.
Na pravé straně pokoje byl psací stůl se židlí a nad stolem dřevěné polička. Vedle stolu nyla potom malá nezařízená knihovna. Nejspíš si ji má vybavit sám. V pokoji byl modrý koberec a na něm u protřed pokoje byla stejná kožešina jako dole. Harry si musel vše osahat aby se ujistil , že se mu to nezdá. Byl tak šťastný jako nikdy. Sebastiánam začínal mít rád a to ho zná jen chvíli. Lehl si na postel aby zjistil jaká je. Ani si to neuvědomil , ale po chvíli spal tvrdým spánkem bezesnů. Bylo toho na něj moc. A to byly jen tři hodiny odpoledne. Ani si nevšiml, že za ním přišel Seb aby mu řekl , že je svačina hotová. Když ho ale uviděl usmál se pro sebe a potichu zavřel dveře aby ho nerušil. Tohle byl pro Harryho nejlepší den v životě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ája Ája | Web | 6. června 2010 v 13:58 | Reagovat

Ahojík, už jsem ti udělala ten diplom za sb

2 Saki Saki | Web | 6. června 2010 v 19:21 | Reagovat

pěkný

3 Bella Bella | Web | 7. června 2010 v 14:26 | Reagovat

Moc děkuju za tak skvělou kapitolu. Já vím, že někdy dokážu být dost otravná, když chci rychle další kapču. Ale jsem prostě strašně zvědavá:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama